Umělec není zdaleka ten, kdo přichází vypočítavě k večeři uměleckých forem. Ale prochází jimi, jejich vůní a chutí ve svém vlastním vývoji jako každý jiný profesní suplement. Obecně umělec dospívá k pro něj vyhovujícím podkladům, na které nanáší svou nezbytnost tvorby. Je nutné říci, že pojem afektu pocházející od Deleuze, nemá nic společného s emocí. Afekt je kontrolován sám ze sebe, kdežto emoce je mnohem neřízenější, je to zapomenutý nerv, zbloudilá spontaneita. Pro umění je emotivní vztah komplikovanější z hlediska vnitřních impulsů, které lze velmi ztěží artikulovat zpětně. Pokud vzpomínáme na emoce, pak nemůžeme být nikdy zcela přesní ve vztahu k nějaké věci, na které ulpěla pouze emotivní stopa. Bude pro nás existovat vždy jako méně či více poutavá věc (obraz, objekt, instalace, film, událost) a tam se kvůli emocím budeme muset nakonec ztratit, abychom je mohli vnímat, tak jak jsou-nezřízeně chaotické.