Objekt lidské bytosti versus objekt lidských rozměrů

Radim Langer

Jiří Kovanda proti zbytku světa, Dům fotografie GHMP

Po nedávné retrospektivní výstavě Jiřího Kovandy v Domě umění v Brně nyní máme možnost vidět poněkud sofistikovanější způsob, kterým lze jeho výtvarnou tvorbu kriticky zhodnotit. Dům fotografie Galerie hlavního města Prahy je v pořadí již sedmou světovou destinací pro putovní výstavu s heroickým názvem Jiří Kovanda proti zbytku světa.

Dvojice francouzských kurátorů François Piron a Guillaume Désanges prezentuje étos Kovandovy práce ve dvoudílném řešení instalace. Její první část ukazuje již notoricky známé fotodokumentace Kovandových akcí ze sedmdesátých let. Avšak každou fotografii doplňuje skrumáž příkladů, rovněž fotografických dokumentací, jiných umělců, kteří v přibližně stejném časovém rozmezí realizovali svá díla na bázi příbuzné Kovandovým performancím. Druhá část výstavy ukazuje posuny v umělcově přemýšlení směrem k současnosti. Z někdejších akcí a jejich prchavých součástí se zde stávají znovuvzkříšené objekty a také původní dokumentaci Jiří Kovanda recykluje a sestavuje do nových koláží.

Název výstavy trefně vyjadřuje ambivalentní povahu Kovandovy neohrožené tvorby, jak je na ni v rámci mezinárodních souvislostí pohlíženo. Instalace zcela věcně zachycuje skutečnost, že Jiří Kovanda se v sedmdesátých letech zabýval formou uměleckého vyjádření, kterou v různých částech zeměkoule rozvíjela řada dalších soudobých umělců. Rozdíl byl dán především jejich jednotlivými kontexty, v nichž vzájemně podobná gesta dosahovala odlišné radikality. Jiřího Kovandu vždy zajímal jednotlivec, jeho osobní a psychologické aspekty uvnitř společenské interakce, více nežli primárně kritický postoj. Tyto znaky si jeho tvorba uchovává i nadále a umělec navíc odhodlaně znovuotevírá její zdánlivě již zapečetěné detaily. V těchto přesunech uvnitř vlastní tvorby je Kovandova citlivost pozoruhodná značným odstupem od jakékoliv rozněžnělosti nebo dokonce od sentimentality. Opakuje, aniž by se opakoval.

Na druhé straně zde trvá umělcova fyzická bytost, jež doslova hýbá věcmi reálného života, aniž by za sebou vláčela klišé o jeho spojení s uměním. Ovšem stále pravidelněji se můžeme na Kovandových výstavách setkat s institucionální estetizací všednosti a nenápadnosti.  Dříve přímočaře uplatňovaný význam těchto slov se v jeho práci objevuje s bohorovnou samozřejmostí, ačkoliv z dnešního hlediska to nelze brát jako nezbytně uštěpačnou výtku. Protože možná i tímto je Jiří Kovanda napřed vůči mnohým mladším umělcům, kteří si pohrávají se zmíněnými znaky daleko lehkovážněji.  Kovanda neúnavně mění prostý řád obyčejných věcí, esteticky ho transformuje a nakonec i precizně vyčleňuje z jeho běžnosti. On sám totiž do značné míry ztělesňuje objekt lidských rozměrů a lidskou bytost zároveň.

Autor je výtvarný umělec, teoretik, spisovatel a polyglot.