neděle 29. prosince 2013
sobota 28. prosince 2013
Hana Garová, etc.galerie
Hana Garová
„Nebudu se zdržovat, stará žena v černém svetru chce
být brzo doma“
Tvorba Hany Garové doposud měla a stále má, přes svou
bytostně introspektivní kontinuitu, velmi napínavý vývoj. V nedávno
pominuvší fázi, v době jejího oficiálního rozchodu se vzdělávací uměleckou
institucí, vznikla asi třicítka kreseb, které přesto, že byly odsouzeny ke
krátké existenci a záhy musely být zničeny, pomohly autorce dospět
k důležité katarzi. Zdánlivá brysknost výrazových prostředků kresby nabývá
hutnosti a energie malířské koncentrace. Kataleptická tělesnost, latentně
vysmívaný erotismus, sama touha po subjektu v erotismu obsažená i
melancholicky dekadentní škleb vůči realitě a vůči její ironii; to jsou alespoň
některé z psychologických a intimitě patřících zdrojů. Jimi autorka často
interpretuje svá pozorování napříč bestiářem dějin umění, rovněž však čerpá z
filozofických, literárních a poetických textů, které živí její křivolaký
intelekt.
Gestická stopa i třaskavý nerv její kresby a malby jsou
vedeny agilní dvojsečností. Jedna polovina myšlení se jak pozorováním, tak
faktickým věděním hlásí k tradici, k dílům a jejich autorům, které
dnes nazýváme mistry, a jejichž umění vznikalo v podřízenosti církevní nebo
světské oligarchii, stejně jako mohlo vznikat i zcela podprahově, individuálně
či dokonce utajeně v obecně platných námětech. Umění tzv. starých mistrů,
v němž psychologie znamená ještě naturální lidskou figuru, exprese tělo a výraz
tvář. Stav od extáze duševní k extázi tělesné, a stav slasti erotické a
sexuální je ale rovněž tradicí transgrese. Transgresí se v této
souvislosti rozumí překročení daných, často rigidních, morálních stereotypů. A
je to právě erotismus, který je transgresí samotného náboženství, jak o něm
hovoří francouzský filozof Georges Bataille. Erotismus je duchovním vykročením
z náboženství podvratnými vášněmi a temnotami duše, násilím, jež ovládají
tělo.
Druhou polovinou myšlení mašíruje současnost. Ta, přirozeně zrcadlená
tichou osobností Hany Garové, je tím, co se pak strnule ohýbá, psychoticky třese,
šklebí a čumí z papíru nebo plátna. Její snaha o technologickou
důslednost, která souvisí právě s onou výše popsanou vášní k tradici,
je nástrojem, kterým monumentalizuje jinak nepatrné nebo těžko spatřitelné věci
nitra. A jindy se chce z tradice, zatuchlosti a smradu toho, co už tradicí
není, vyvázat, a kopnout do rachitického sexismu, který je ve skutečnosti jen
rigidním a sterilním strašákem. A není to jen otázka pitoreskní tělesnosti nebo
plytké hry s jejími tvary. Tyto předpoklady je třeba chápat důsledně a
nepřivolávat si k ruce jakákoliv přirovnání, jež se nabízejí tak lehce. Garová
je příkladem současného umělce, který je nucen si ustavit konkrétní a soukromý jazyk
skrze časovou i technickou konzistenci jeho prostředků, tedy prostředků malby a
kresby. Ať už takový jazyk nazveme expresivním nebo opresivním, pouhým
přívlastkem nebudeme dostatečně blízko tomu, na co se skutečně díváme, jako
budeme spíše blízci něčemu, co si vidět přejeme. To my (diváci) jsme těmi, kdo
myslí výrazy.
Kurátor: Radim Langer
Hana Garová
„I won't be
long, the old woman in black sweater wants to be home early"
Hana Garova´s work despite its essentially introspective
continuity has had till now very exciting progress. In recently overpassed
phase, in the time of her official farewell to the educational artistic
institution, she created about thirty drawings, which, over the fact they were
condemned to a short existence and soon after had to be destroyed, helped the
author to come to an important catharsis. The ostensible promptness of drawing
as an expressional tool gets density and energy of painting like concentration.
Cataleptic corporality, latently mocked eroticism, the desire for the body
itself contained in eroticism and also melancholic like decandent grin toward
the reality and its irony; these are at least some of the resources belonging to
psychology and intimacy. Through them she often interprets her observations
across the bestiary of art history, however she also draws from philosophical,
literary or poetic texts, which nourish her meandrous mind.
Gestic marks and even pervasive nerve of her drawing and
painting are lead by an agile ambiguity. One half of her thinking endorses
tradition by observation as same as by knowledge of its facts, it endorses art pieces
and their authors, which nowadays we call masters, and whose art was created in
subordination to church or secular oligarchy, as same as it could of been
created entirely subliminally, individually or even secretly in commonly
required themes. Art of so called old masters, in which psychology still means
natural human figure, expression body and face facial expression. The estate
from spiritual ecstasy to physical one, and the estate of erotic and sexual
bliss is but even the tradition of the transgression. In terms of this context
transgression means exceeding fixed, often rigid, moral stereotypes. And it is
very eroticism, which is the transgression of religion as such, as the french
philosopher Georges Bataille claims it. Eroticism is spiritual stepping out of
the religion by subversive passions and darknesses of the soul, by violence,
which dominate the body.
Across second half of her thinking march the contemporaneity.
The one, naturally reflected by Hana Garova´s silent personality, is what later
cataleptically bends, psychotically trembles, what grins and stares from paper
or canvas. Her pursuit of technological rigor, which relates to the already
mentioned passion with the tradition, is the instrument by which she makes monumental
otherwise hardly perceptible things of interior. And in other respect she wants
to get out from the tradition, frowziness and stink of what isn´t any tradition
already and kick to that rachitic sexisms, which in reality is just mere rigid
and sterile bogey. And it isn´t only the question of the pitoresque corporality
or a shallow game with its shapes. These premises are need to be understood
thouroughly and can´t be just compared to anything like it so easily. Garová is
the example of contemporary artist, who is driven to create her own particural
and private language through temporal and technical consistency of its medium,
so to speak medium of painting and drawing. Whether we would call this language
expressive or opressive one, by mere attribute we won´t be close enough to what
we are actually looking at, as close as we will rather be to something what we
desire to be looking at. It is us (spectators), who think by expressions.
Curator: Radim Langer
úterý 8. října 2013
pondělí 7. října 2013
Podobnou třískovačku
viděl na výstavě strojírenských výrobků. Nedlouho poté si ji u něj objednal
jakýsi známý. Nápad sice nebyl jeho, ale v případě nepatentovaných
předmětů stojního charakteru je vlastoruční replikace běžná. Cizí ideu prostě
přetvoříte podle sebe. Sehnal levnější součástky a materiál, nežli tomu bylo
v případě domnělého originálu, a začal jednotlivé části spojovat. Garáž se
během prvního týdne plnila štiplavým kouřem ze seškvařených svařovacích drátů,
který následně vystřídal jekot brusky a ohňostroj žhavých jisker. Veškerá další
práce se týkala samotné mechaniky, propojení motoru s kabely a zavedení
oleje k pístu, který pohání soustavu ostrých sekacích klínů. Nejobtížněji
se shání elektromotor, díky němuž je tento kus želelezných rámů a tlustého
plechu schopen dřevěná padesát centimetrů dlouhá polena rozdělit na drobné
třísky. Při otočení spínačem je jedinou povinností toho, kdo třískovačku
obsluhuje pokládat kusy dřeva na sešikmenou skluzavku, odkud se s cukáním
sesouvají k prostoru pod ostří nožů, které vykonávají razantní a krátce
přerušovaný mechanický pohyb. Třískový materiál poté vypadává ven do
přistaveného koše. Jakékoliv estetické vsuvky jsou naprosto zbytečné, tudíž i
nátěr šedé a červené barvy je nutné přisoudit protikorozní funkci, nikoli
vytříbenosti oka. Celou věc lze složit do úspornější podoby a na jejích
gumových kolečkách ji přesouvat a převážet. Tak jako mnoho předešlých produktů,
které kdy sestrojil, i tento si zdokumentoval z mnoha úhlů a různých
detailních pozic. Těchto fotografií později využívá při další zakázce stejného
druhu stroje, aby jej mohl sestrojit znova, často s mírnou odchylkou vylepšení
nebo změnou v rozměrech.
pátek 20. září 2013
čtvrtek 18. července 2013
neděle 14. července 2013
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Svámí Vívékánanda Čtyři knihy o józe Fontána, Přáslavice 2006 Přeložil Michal Šubrt Rudolf Steiner Theosofie Úvod do nadsmyslového poznání ...
-
James Hillman Nová vize psychologie Malvern, Praha 2020 Přeložil Jindřich Veselý Joseph Campbell Tisíc tváří hrdiny Archetyp hrdiny v prom...
-
Silvia Henke , Dieter Mersch, Nicolas van der Meulen, Thomas Strähle, Jörg Wiesel Manifesto of Artistic Research A Defense Against Its Advoc...
-
Blaise Pascal Myšlenky Městská knihovna, Praha 2020 Přeložil Miroslav Žilina Italo Calvino Nesnadné idyly Dokořán, Praha 2018 Přeložila Kate...