" Mocně chlastali v temných uličkách a jejich zadnice se polosvlečené třely o pokálené a opadané zdivo toho hnízda neřesti a hříchu. Nateklé prsy žen se vylévaly z hedvábných košil a svým masem zaplavovaly upocené obličeje stolovníků, kterým se z rozevřených úst linula souvislá píseň zápachu, nadávek a oplzlostí. Popraskané rty nezúčastněných starců za dýchavičného sípění drmolily nesrozumitelnou a zbytečnou modlitbu za záchranu duší. To místo již zachvátila chtíčná moc a nahota se postupně sama prohlásila panovnicí všech rób a převleků. Ženská i mužská přirození získávala orosený a napuchlý tvar. Otočení jeden k druhému vzájemně se začali zmocňovat jednotlivých částí svých těl. Sáli se s očividným nevědomím jako v transu pářící se hmota. Jako vilně se vzpínající hřebec, jehož klackovité genitálie se vzedmutě kymácejí v ústrety tikající a vyděšené klisny, svět fauny vplul toho dne opět mezi lid. Nezbylo člověka, který by zůstal sdrženlivý, a přesto se zdivo světa nechystalo zhroutit a ani příroda nespřádala pád člověka ve věčný stín. Nebesa byla klidná a bez mráčku, jen vzlyky uspokojení se měly rozléhat ten nejdelší možný čas. Historie vykvetla v chorál, předcházející všemu množení, ve kterém byly rozkryty půvaby lidstva až na sám okraj, na místo předporodních bolestí, bod prýštících slastí, které vše člověčí oplodnily počátkem a koncem, orgastický výkřik netrvá nikdy příliš dlouho, avšak tuto apotéozu těla již nebylo lze zastavit. Všechna kosmetická vylepšení, prach pudřenek, omastky rtěnkových nánosů, vyhřezlé implantáty rosolu byly samovolně použity jako rekvizity pro největší ze všech inscenací. Hle, obraz hry na bezejmenné století.“

KURTINÁDA

1 (mecenášovo hoře)

K otázce umělců a umění mne přivádí…

„ale moci nade mnou nemáš

pan mecenáš!“

„Peklo se na tebe vzteklo

Prašule šulky ampulky

Hrom dotebe křáp

Satanášův mecenáš

Hrom do tebe hnát

schramstne huba plný žvást

řeči hloubné tón

idiocie hlen je šampión

Zelená slina skáplá

v ohbí pupkaté košile

hrom datel kohorťák

Na děvky! Na karamel! Na sporťák!

na ajfouny prdele a zadnice

na sliznici zchvácené přednice

na tebe dílo umění!

Mecenáš není náš

Pec nám spadla do sraček

Honem všichni sem

Prachy letí komínem

Pro každého chechtáček…“

Dokončev proslovu hles

zakoktáním rozkokrhán chrchlaje

i mecenáš musí do ráje (šeptá plesnivina smrt)

plece bérce roztřískly se o podlahu

bublinka vína zahubila pána Potvoru

novináři přičichli k řitnímu otvoru

kloace zlaťáků pro chudce boháčů

pro hudce privatizace

hladce obrace jede kára k hřbitovu

se standartou česka

jede jede kolo pleská

jako hovno na hromadu hoven

jen se leje jen se plíská

dusný vzduch se čeká z kolen

že někdo zas chytrolíny zliská

2 (Antonín Kurtin)

Kurtin Antonín - estét a dráteník

tvorby klamu kritikáč

z drátů upletený zatykač

splétá a píše cucky nápěvu

skladba rázně počíná

Kurtin Antonín - děcko z dědiny

chápající světa žmolek

našel knihy místo holek

trávy paše splavy

mezi stébly

jako malý pásal krávy

stračeny mu byly opora

o to méně státní podpora

Kurtin – plebsko z lesa a chalupy

Kurtin - estetiky nádeník

napsaje skladbu dvojkolmo zeširoka

kráčí po pěšině podle potoka a skal

a jako vodník zatleskal

mžouravý Erbena knír

a červeně od teď barví svoje boty

zelený kabátec nosí naruby jen tak

rozhodnutý kráčí raz a dva deset pět

s burany si potykat

                

strhán klidem

pluje Toncek půlí světel lamp 

chlap hulvát ukutý z železa a hoven

kráčí trojrozměrným stínopolem svým

hlavsko vratké ruky plné křiviny a dlah

jde náhrobek z redyšmejdů vysochat

pranice opratí mědi a olova

„proč!? pro kýho volova?!“

„Dyť to sú vidiny bezducha“

zahýká virtuál Kurtin

Dělnicko-sociální úkaz

Orby tvorba a řemeslo krásy

Kurtin drátů přenašeč

kurtinové hudby osnovač

Kurtin král

krtin ropucha

Stoupaje na paty 

je celé vcucnuté do mlhy

do modré záře lysin televiz

světel smogu lamp

„sedm ran do hřbetu

sedm zmrdů viz!“

z jedné cely teče hnis

ni čas číst rozjímat luciferiády

ni čas na popis

svinstva sedmera

Kurtin potkvává břehy Máchova jezera

chvíli básní sní a mrní potom pláče

kňuk kňuk kňuk

bez básně a sraní prdí do jezera

píše prstem do písčiny

kálí na svět borového lesa

„kaj sa podělo to zviera“

ptá se kdosi

„a kááj teď dál sa dať!“ ukroutí Kurtin

vzpomíná dřív lásek pivoňkový sad

Lipózní verše skladby řád

opilý kapky vody pád

dnes bordel na točně busu

děvky kušovat

duše zpytovat a kát se zbrusu

Vy zrůdohrůzy podsvěta!

s hlavou kozy tělem múzy

tak praví Kurtin poéta a spílá:

„držav trochně ubú hú

utřít mastnú hubu tu“

děcek pády v dlábidla matek

v krajině hrabství Benedikta Rejta

toť druhá cela muchle splátek

zmuchlané erbovní ozdoby

to Kurtin zná

baroka ráhno klenby kopule hřad

výkvěty lásky korpulentní faldoví

korpulence kojence jež hladoví

paničky do hubičky

panstvo do paštěky prejta

Kurtin kráčí hladoven též

a ukrknut

však tu v druhém poli cesty

zří jiné zety jiné polní větrolaje

zběhy šlahun jímky vodovodů

krajina zelená a moravskoslezkočeská

kopcovité hlinomáslí rofašírkované zeleně

ghetto léta

ghetta domů

Tóna Kurtin je tu loven znovu

změtinou drátů hatiny olova

však tu Kurtin již poznovu nevolá volova

ohýbá dratvu kroutí kníry

tóny plavně po krajině duní

dozvukem kovadlin dřeva třeskotu

květy z jara věnčen na výsluní

je deště čas a pleskotu

a práce zraje dílo sílí

bezhlavě bledý sebeskokan v chřtán  

pata hlas tlama ham!

3 (Kurtin- poezie praktikant)

pozvolná lana pomalé klesy

klesy pozvolné hladké mlhé

pomalým lanem klouže zlovolný vrz

ledabylá pozvolná lana

pomalý vlákna lanokluz

takt kladky lepě klouže

vrz zrt krejkrt trt trt trrrrrrt

chodby běsy v semotamých tmách

krokem zámek cvak

uhmatnuv temnotu a rozkročiv

hlesá pleso Kurtinády hlas

lesklá laguna pohltila tělo mé

i ducha nabobtnalý klas

(2006-2012)