pondělí 10. prosince 2012
čtvrtek 4. října 2012
čtvrtek 27. září 2012
neděle 23. září 2012
" Mocně chlastali v temných uličkách a jejich zadnice
se polosvlečené třely o pokálené a opadané zdivo toho hnízda neřesti a hříchu. Nateklé
prsy žen se vylévaly z hedvábných košil a svým masem zaplavovaly upocené
obličeje stolovníků, kterým se z rozevřených úst linula souvislá píseň zápachu,
nadávek a oplzlostí. Popraskané rty nezúčastněných starců za dýchavičného
sípění drmolily nesrozumitelnou a zbytečnou modlitbu za záchranu duší. To místo
již zachvátila chtíčná moc a nahota se postupně sama prohlásila panovnicí všech
rób a převleků. Ženská i mužská přirození získávala orosený a napuchlý tvar.
Otočení jeden k druhému vzájemně se začali zmocňovat jednotlivých částí
svých těl. Sáli se s očividným nevědomím jako v transu pářící se
hmota. Jako vilně se vzpínající hřebec, jehož klackovité genitálie se vzedmutě
kymácejí v ústrety tikající a vyděšené klisny, svět fauny vplul toho dne
opět mezi lid. Nezbylo člověka, který by zůstal sdrženlivý, a přesto se zdivo
světa nechystalo zhroutit a ani příroda nespřádala pád člověka ve věčný stín.
Nebesa byla klidná a bez mráčku, jen vzlyky uspokojení se měly rozléhat ten
nejdelší možný čas. Historie vykvetla v chorál, předcházející všemu
množení, ve kterém byly rozkryty půvaby lidstva až na sám okraj, na místo
předporodních bolestí, bod prýštících slastí, které vše člověčí oplodnily
počátkem a koncem, orgastický výkřik netrvá nikdy příliš dlouho, avšak tuto
apotéozu těla již nebylo lze zastavit. Všechna kosmetická vylepšení, prach
pudřenek, omastky rtěnkových nánosů, vyhřezlé implantáty rosolu byly samovolně
použity jako rekvizity pro největší ze všech inscenací. Hle, obraz hry na bezejmenné
století.“
středa 5. září 2012
KURTINÁDA
1 (mecenášovo
hoře)
K otázce umělců a umění mne přivádí…
„ale moci nade mnou nemáš
pan mecenáš!“
„Peklo se na tebe vzteklo
Prašule šulky ampulky
Hrom dotebe křáp
Satanášův mecenáš
Hrom do tebe hnát
schramstne huba plný žvást
řeči hloubné tón
idiocie hlen je šampión
Zelená slina skáplá
v ohbí pupkaté košile
hrom datel kohorťák
Na děvky! Na karamel! Na sporťák!
na ajfouny prdele a zadnice
na sliznici zchvácené přednice
na tebe dílo umění!
Mecenáš není náš
Pec nám spadla do sraček
Honem všichni sem
Prachy letí komínem
Pro každého chechtáček…“
Dokončev proslovu hles
zakoktáním rozkokrhán chrchlaje
i mecenáš musí do ráje (šeptá plesnivina smrt)
plece bérce roztřískly se o podlahu
bublinka vína zahubila pána Potvoru
novináři přičichli k řitnímu otvoru
kloace zlaťáků pro chudce boháčů
pro hudce privatizace
hladce obrace jede kára k hřbitovu
se standartou česka
jede jede kolo pleská
jako hovno na hromadu hoven
jen se leje jen se plíská
dusný vzduch se čeká z kolen
že někdo zas chytrolíny zliská
2 (Antonín Kurtin)
Kurtin Antonín - estét a dráteník
tvorby klamu kritikáč
z drátů upletený zatykač
splétá a píše cucky nápěvu
skladba rázně počíná
Kurtin Antonín - děcko z dědiny
chápající světa žmolek
našel knihy místo holek
trávy paše splavy
mezi stébly
jako malý pásal krávy
stračeny mu byly opora
o to méně státní podpora
Kurtin – plebsko z lesa a chalupy
Kurtin - estetiky nádeník
napsaje skladbu dvojkolmo zeširoka
kráčí po pěšině podle potoka a skal
a jako vodník zatleskal
mžouravý Erbena knír
a červeně od teď barví svoje boty
zelený kabátec nosí naruby jen tak
rozhodnutý kráčí raz a dva deset pět
s burany si potykat
strhán klidem
pluje Toncek půlí světel lamp
chlap hulvát ukutý z železa a hoven
kráčí trojrozměrným stínopolem svým
hlavsko vratké ruky plné křiviny a dlah
jde náhrobek z redyšmejdů vysochat
pranice opratí mědi a olova
„proč!? pro kýho volova?!“
„Dyť to sú vidiny bezducha“
zahýká virtuál Kurtin
Dělnicko-sociální úkaz
Orby tvorba a řemeslo krásy
Kurtin drátů přenašeč
kurtinové hudby osnovač
Kurtin král
krtin ropucha
Stoupaje na paty
je celé vcucnuté do
mlhy
do modré záře lysin televiz
světel smogu lamp
„sedm ran do hřbetu
sedm zmrdů viz!“
z jedné cely teče hnis
ni čas číst rozjímat luciferiády
ni čas na popis
svinstva sedmera
Kurtin potkvává břehy Máchova jezera
chvíli básní sní a mrní potom pláče
kňuk kňuk kňuk
bez básně a sraní prdí do jezera
píše prstem do písčiny
kálí na svět borového lesa
„kaj sa podělo to zviera“
ptá se kdosi
„a kááj teď dál sa dať!“ ukroutí Kurtin
vzpomíná dřív lásek pivoňkový sad
Lipózní verše skladby řád
opilý kapky vody pád
dnes bordel na točně busu
děvky kušovat
duše zpytovat a kát se zbrusu
Vy zrůdohrůzy podsvěta!
s hlavou kozy tělem múzy
tak praví Kurtin poéta a spílá:
„držav trochně ubú hú
utřít mastnú hubu tu“
děcek pády v dlábidla matek
v krajině hrabství Benedikta Rejta
toť druhá cela muchle splátek
zmuchlané erbovní ozdoby
to Kurtin zná
baroka ráhno klenby kopule hřad
výkvěty lásky korpulentní faldoví
korpulence kojence jež hladoví
paničky do hubičky
panstvo do paštěky prejta
Kurtin kráčí hladoven též
a ukrknut
však tu v druhém poli cesty
zří jiné zety jiné polní větrolaje
zběhy šlahun jímky vodovodů
krajina zelená a moravskoslezkočeská
kopcovité hlinomáslí rofašírkované zeleně
ghetto léta
ghetta domů
Tóna Kurtin je tu loven znovu
změtinou drátů hatiny olova
však tu Kurtin již poznovu nevolá volova
ohýbá dratvu kroutí kníry
tóny plavně po krajině duní
dozvukem kovadlin dřeva třeskotu
květy z jara věnčen na výsluní
je deště čas a pleskotu
a práce zraje dílo sílí
bezhlavě bledý sebeskokan v chřtán
pata hlas tlama ham!
3 (Kurtin- poezie
praktikant)
pozvolná lana pomalé klesy
klesy pozvolné hladké mlhé
pomalým lanem klouže zlovolný vrz
ledabylá pozvolná lana
pomalý vlákna lanokluz
takt kladky lepě klouže
vrz zrt krejkrt trt trt trrrrrrt
chodby běsy v semotamých tmách
krokem zámek cvak
uhmatnuv temnotu a rozkročiv
hlesá pleso Kurtinády hlas
lesklá laguna pohltila tělo mé
i ducha nabobtnalý klas
(2006-2012)
úterý 28. srpna 2012
Kolosy a cirkusáci
Praha
zažívá velmi pohnuté období, pokud jde o veřejný prostor. Již několik let se
takřka marně bojuje za záchranu a zachování soch z doby normalizace. A
nyní přichází novinka: pomalování Nuselského mostu „koupenými“ výtvarníky.
radim
langer
Radnice Prahy 4 organizuje a platí výzdobu
Nuselského mostu. Jedná se o zcela zoufalé gesto vůči dědictví komunistické
éry. Není také zcela pochopitelné, proč by měla být natolik dominantní a
svébytná stavba oblečena „do nového kabátku“, jak se píše v anotaci
projektu. Radní městské části Prahy 4 a zastupitelé hlavního města Prahy jsou
zřejmě jedni z těch, kteří doufají ve vymazání nedávné minulosti jejím
barevným dekorováním. Návrhy na něj připomínají kulisy cirkusu před krachem.
V jiném směru jsou tyto exteriérové malby jen postojem těch, kteří si
potřebují vydělat na vlastní umělecký „funus“.
Celá akce připomíná dvě tupé rány kladivem:
absolutní ztroskotání pojmu street-art a absolutní ztroskotání jakékoli
soudnosti v zacházení s kulturou normalizace. Je pochopitelné, že
mnoho lidí vnímá tuto dobu negativně. To je naprosto legitimní. Ale pokud se
chceme s minulostí skutečně vyrovnat, pak gesto „cirkusové přemalby“ jistě
není to pravé ořechové. Snad by páni a paní z radnice městské části Prahy
4 nemuseli tolik lpět na svém ctěném oku a mohli si nechat poradit od odborné
veřejnosti. A snad by se mohli stateční horolezci z řad jejich dočasných
pracovníků jen na chvilinku pozastavit a přemýšlet o svém cirkusovém čísle.
Protože architektonický kolos, jakým je Nuselský most, respektive jeho pilíře
by skutečně neměly vypadat jako šapitó nebo principálův župan.
neděle 5. srpna 2012
pondělí 16. července 2012
úterý 10. července 2012
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Svámí Vívékánanda Čtyři knihy o józe Fontána, Přáslavice 2006 Přeložil Michal Šubrt Rudolf Steiner Theosofie Úvod do nadsmyslového poznání ...
-
James Hillman Nová vize psychologie Malvern, Praha 2020 Přeložil Jindřich Veselý Joseph Campbell Tisíc tváří hrdiny Archetyp hrdiny v prom...
-
Silvia Henke , Dieter Mersch, Nicolas van der Meulen, Thomas Strähle, Jörg Wiesel Manifesto of Artistic Research A Defense Against Its Advoc...
-
Blaise Pascal Myšlenky Městská knihovna, Praha 2020 Přeložil Miroslav Žilina Italo Calvino Nesnadné idyly Dokořán, Praha 2018 Přeložila Kate...