Máslo se roztékalo všemi směry po ruském stole. Obměkčeni jeho viskózní podstatou začali jsme si pohrávat s fonetickými asociacemi, které v praxi komunikace staví tlustou stěnu mezi jednotlivými jazyky.

Masló je rusky olej. Olej je fialovějící spektrum ropného původu (Ha). Máslo a olej uzavírají smlouvu o vzájemném příměří mezi kuchyní a výtvarnými prostředky. Máslo a olej jsou dvě nepříbuzná substantiva, jejichž základ tvoří natržená slovní přepážka. Ruské a české si podávají ruce, dívajíc se přitom raději do země nebo někam do neurčita. Pokrytectví taje pod náporem ledově studené upřímnosti.

Kvůli havárii průmyslové revoluce byla postavena třímístná výstava. Kvůli neexistující revoluci je třeba revoltovat po vzoru jistých definic umění, jak už tomu tak bývá, a jak se tomu jen neradi vyhýbáme a říkáme, že mnohost je spíše otázkou intuice.

Máslo a lež. Totiž barvy a tvary. A vůbec ty tlachy o průmyslu jsou opravdu negativním trnem ve vlahých korunách barevného světa. Pád koreb, jímek a kokil do propasti technologického jezera je natolik romantickou představou, že je lépe ji raději zaplašit něčím skutečnějším. Špína je nepraktická, to je jasné i mýmu otci, kterej je často zamazanej od vyježděnýho oleje.

Otec se nikdy nepřipravuje k práci na nějakém svém díle. Prostě a jednoduše vstoupí do garáže a rozjede mašiny na plné obrátky. Chvíli točí na soustruhu, pak zasedne na nízký umělohmotný bobek, zaklopí svařovací helmici a už to jiskří, až se zdá, jakoby se mu kouřilo z hlavy.

Máslo a sádlo. Čechy a Morava. Slezko je řepka, ale spatřit tento nepatrný rozdíl je možné jen v letních měsících, kdy je řepkový puch nejvíce na obtíž.