Ztracená identita, nalezená totožnost 

(2013, Clickinternet Café, Malé náměstí, Praha)

„Některá setkání a vykonané činy jsou zkrátka nepředvídatelné i z perspektivy obyčejné otáčecí židle. Zvláště, když namísto toho, abyste pracovali nebo dělali nějakou činnost úměrnou vaší pozici, tak se jen tak točíte, vrkáte a otáčíte zadkem, sem tam kliknete na příslušnou stránku a prostě z pracovního hlediska jste. Ale nedalo mi to, protože jsem měl zkrátka jeden z těch svých otáčivých dnů, a tak jsem testoval otáčivý pud židle jménem INGEBORG. Na obědovém boxu z bělostného polystyrenu jsem dnes holdoval tygřím krevetám na másle, česneku a zeleném salátu, na které mi ve Zlaté harfičce našpricovali rozlehlé skvrny extra panenského oleje. Pokrm této kategorie jsem si u dodavatelů obědového menu objednal jen jednou a už nikdy víc, jelikož ho uvařili zřejmě jakoby na zkoušku a já jsem byl snad i jediným strávníkem stálé klientely odhodlaný k tak exotické volbě…Pravda, krevetky se maličko zadrhávaly v zubním mezeří nebo uvázly na bodu dožvyku, ale mimo tyto drobné nedostatky chutnaly přímo znamenitě. 

Jakmile byly v internetové kavárně zavedeny čtyři vestavěné telefonní budky se čtyřmi pevnými linkami napojenými na laciný tarif internetového signálu, klientela zbytněla a příval hostí napuchal do malých front. K levné telekomunikaci v Click Internet café hodně z nich přilnulo na následujících pár roků. Mezi tyto telefonisty patřila i početná skupina Thaijek, které se vzájemně znaly a postupně rozkřikly dalším a dalším kamarádkám, že z Clicku se dá levně volat do Thailandu. Myslím, že to byly asi dvě koruny za minutu, pevná linka, parádní cena. Přicházely ráno, v poledne, odpoledne, večer, a pak půl hodiny před zavřením. Někdy přišla jedna, jindy tři čtyři a obsadily všecky kabiny a klábosily a klábosily s příbuznými v Thailandu. Když přistoupily k pultu s placením, pořád se na mě mile usmívaly, ve tváři znamení Budhovo, kde ten by se tak mohl smát, usmál jsem se také, ale jenom v duchu. Harmonie někdy ovládla všecky moje smysly, a když s úklonami odcházely, koukal jsem do toho místa ve dveřích ještě dlouho a dočista hloupě, dokud tabulky nevyplnilo tělo někoho jiného.

A jednou konečně došlo k příhodě. Když v internetové kavárně seděla jen jedna telefonující Thaika, hovořila jako obvykle, a pak, jak to měly ve zvyku všechny, naprosto zapomněla kolik je hodin a nevnímala evropanské měření času. Avšak jakmile zavěsila sluchátko a přikročila k pultu platit, ptala se prstem ťukajícím o zápěstí druhé ruky kolik je hodin? Kolik hodina, what time? Po tom, co jsem jí řekl holou pravdu, jako by se vyděsila a s oněmělými ústy a rozzářenýma očima pospíchala k odchodu.

Z křišťálové lunety jsem líně posbíral mince, načež jsem si všiml propagačního letáku s nápisem Excellent Thai Massage, na kterém byla adresa a kontakt, fotky masérek a některé polohy masírovaných. Když jsem leták zvedl, zahléhl jsem pod ním malou kartičku. Vzal jsem předmět do ruky a zjistil, že se jedná o občanský průkaz s Thaiskými písmeny, thajskými údaji totožnosti, maličká fotografie tváře z amfasu ukazovala přesně na tu paní, která před chvílí prchla ven. Vytočil jsem číslo na firmu Thai Massage, chvíli to vyzvánělo, začala hrát nějaká příjemná relaxační hudba a pak se ozvalo: PROSÍÍÍM, TADY SALÓN THAJSKÝCH MASÁŽÍ! DOBRi Den.  Odpověděl jsem na pozdrav a vysvětlil, že nevím, jestli volám správně, ale že tady k nám, do internetové kavárny, chodívají zřejmě vaše zaměstnankyně, jedna z nich si tady zapomněla doklad své totožnosti. Načež jsem paní oznámil jméno thajské masérky a ona mi potvrdila, že ano, že je od nich, že ji pošle, a že moc děkuje, že jí to řekne, že nashledanou.  

Uběhlo několik dlouhých dnů. Večerem ztichlá dvojice místností zazněla bachovským vrznutím dveří . Takto vcházet umějí jen Thaijky, pomyslel jsem si s vděčností. Dveře vrzly bachovsko vivaldiovsky a: buchly a píply zpět. Klika cvakla s teplou rukou stále obtočenou okolo svého zlatě flekatého tělíčka. Záře buddhisticky rozesmátých lící, pernaté linky očí. Byla to ta žena ze zapomenuté totožnosti, thajská masérka. Už jsem přesně věděl, co mám dělat a nadšeně jsem jí vtisknul doklad zpátky do jejích železně klidných a jako železo rozpálených rukou, zatímco křivule mých kloubů se jemně chvěly nejistotou. Žena se několikrát krátce uklonila a nábožně sepjatýma rukama mi děkovala. A hned nato pronesla: YŮ – NÁÁU – HÍR , a podala mi propagační leták, malý barevný papírek s logem, vizitku, a řekla: KAM FOR MASAZ, TU HEV MASAZ, OKÉ, OKÉ? Pěkně se usmívala a zvala mě, abych si přišel pro odměnu. Přislíbil jsem, že ano, že rád, že si jen na to musím udělat některé odpoledne volno. Na to ona řekla anglicky ve větách jednoduchých jako haiku, že TO JEDNO, KDY UKÁŽU V SALON MASÁZ. JU KAM OKÉ? OKÉ? SENK JÁ, SENKJÁ, a odešla.

Třetí týden byl fuč a já jsem se konečně odhodlal. Přiznal jsem svým zádům značnou opotřebenost, ztuhlost, ba náběh na skoliózní křivuli a rozhodl jsem se usvědčit ta zaklíněná místa, ty svaly tvrdosti žuly ze zanedbání. Návštěva nepoznané masážní terapie mohla být preventivní a prospěšná duchu i tělu denně vystavenému recepční dřině. Celkem nesvůj a netušící, zda součástí ozdravné kůry nejsou i nějaké erotické doplňky, kráčel jsem k domu v Karlově ulici, kde v některém z patrových bytů mělo být zbudováno centrum thajských masáží, které prováděly speciálně školené pracovnice z Ásie. Poté, co mě asijsky znějící hlas doprovázený bzučením dveří pozval dovnitř baráku, před kterým stál poutač THAI MASSAGE, vystoupal jsem do prvého poschodí k pootevřenému křídlu dveří vedoucích do rozlehlého bytu. Vstoupil jsem do čistě uklizeného prostoru předsíně, kde stála improvizovaná recepce a česky mluvící paní mě usadila na začátek řady křesel v černé kůži. Chvíli jsem se ošíval, když v tom přišla první thajská dívka a ptala se mě, zda si dám zelený čaj. S radostí jsem přijal malý šálek žlutězeleného nálevu. Posrkával jsem. O dvě křesla dále seděl jakýsi cizí muž a taky srkal, u toho četl noviny a srrrk…srk … srrrk. 

           Občas jsem zaslechl tlumené výdechy, změstnané proplesky dlaní, výjimečně cosi jako vykloubené křupání, a tak jsem se připravoval, dokud nepřijdu na řadu, že zůstanu ve střehu. Po půlhodině tří vysrkaných šálků s povzbudivým lákem yunnanu jsem byl vyzván dosud neznámou tváří, která se na mě thajsky usmívala a uvaděčským gestem mě zvala kamsi do zadní části bytu, kde byl uzavíratelný pokoj, abych šel dál. Zavřeli jsme se tam a žena mě vyzvala, abych šel za průsvitnou plentu a vysvlékl se úplně do naha a pak si oblékl cosi jako ručník kolem pasu, ale ve střihu kimona. Nemohu popřít, že jsem se opravdu zvláštním způsobem styděl, a zároveň mě zplavilo nemístné vzrušení. Kdepak, tohle není žádný erotický salón. Když jsem měl na sobě ručník-kimono kolem pasu a pod ním jen srstnaté moudí, žena mi ukázala prstem na matraci ležící na dřevěných parketách obehnanou plátěnými paravány nebo hedvábím. Řekla, abych se položil na břicho. V domnění, že teď to půjde pěkně hladce, jsem zavřel oči a očekával promnutí svalstva zádového. A promnutí se bleskově dostavilo. Thajská masérka si mě přiklekla svými čéškami tvrdými jak dva třicetikilové diamanty a začala po mě těmi čéškami chodit, až mi v hlavě zapraštěly spodní obratle. Když sestoupila koleny z mých zad, počala dělat totéž tamtéž svými ostrými lokty, jimiž se plnou silou zabořila do mé lopatky a poté rovnala osu; následovaly tahy čili vší silou chtěla povytáhnout každé membrum, které ze mě i nepatrně trčelo, nejprve každý prst, ve kterém to praštělo, zakřupalo, pak za ruce, pak mi vzala hlavu zezedu a čelně povytáhla celoou mou kouli do svého klína, kde se ozvalo punkevné křup dup křup dub, které se odráželo od krátkých pokrčených stehen, u matrace rozvrásněných do pokračujících lýtek. Při masáži mne zasvědilo v moudí, ale na poškrábání nemohlo být ani pomyšlení, masérka mě obrátila opět na břicho, vzala mě za obě má zápěstí, svědění mě začalo zlobit o to víc, zatáhla mými pažemi jak za koňské opratě směrem k sobě, čímž způsobila postupné a hlasité přeskupení všech pevných částí mé kostry. Nechtě jsem zavyl. IT IS OKÉÉ…řekla, a nato si ta žena sedla obkročmo kolem mých boků a jako francouzší vepři jdou najisto rypákem po lanýžích metr pod zemí, čidly svých dlaní, paží a kolen vyhmátala každičký zaseknutý nerv na mé zádi i přídi, každou zablokovanou šlachu ve svalu, každý sval v kosti odhákovala a rozsukovala. Bolest odskakovala, odstřelovala, kydla. Byla to masáž celého těla, takže ani mé nohy nezůstaly na ocet, protože paní mi je pořádně vycepovala svými prsty a údy samochody - samohněty.  

Po půlhodině jsem již úplně ztratil ono původní vzrušení z neznámého a jen zdánlivě erotického očekávání. Nyní jsem se probouzel do světa, kde jsem byl někým jiným, nositelem vyšší slasti, bylo to mimotělesné; slova masérky (směsice thajského aglutačního přízvuku a natvrdlého vyřčení českých nominativů) ke mě doléhala jakoby z dálky, byl v nich však ten harmonický Buddhův smích a ruce na stráži. 

Vznesl jsem se přes schodiště ven na ulici tak bezpříčinně, jako bych byl býval odešel ze salónu THAI MASSAGE oknem a dopadl s rozepjatými perutěmi na dlažbu Karlovy ulice. Ani jsem nevnímal, že jdu, a raději se nenechal rušit při vzdušné chůzi, má směna začínala za chvíli: ach, dal jsem si jedno espresso ala Mort á credit a jako podzimní list slétl jsem na otáčivou židli INGEBORG, srkal z malého kelímku a přitom nahlížel do mazlivé studny nové metafyzické totožnosti, do stavu po masáži. Byl jsem tu, seděl, ale zároveň jsem tu nebyl a neseděl a má mysl zhlížela dolů na svůj černý obraz zvlněného kávového oka, k točivé postavě, jež srostla s nábytkem seversky hebkého, dívčího jména: Ingeborg. Má láska.“